ÚVODNÍ STRÁNKA:Vzpomínka na školní léta strávená za totáče...

Bylo nebylo... jedno skvělé učiliště v samém centru Liberce.

Dostalo název po neméně skvělé útulné hospůdce, která se nacházela v kopci nad ním, a sice "Na Svahu". Tato škola vychovala hned několik generací číšníků a kuchařů, kteří se následně rozprchli po celém libereckém kraji - a mnozí i někam dále, někteří dokonce i za hranice všedních dnů (tedy do ciziny :-))
A jelikož jsem měl tu čest být tehdy také u toho, tak jsem si řekl, že by nebylo od věci zavzpomínat si na tu dobu, kdy jsme byli totálně bezstarostní, prožívali první lásky, učili se kouřit a taky pít alkohol - prostě taková sonda do študákovy duše aneb jak se studovalo za Husáka :-)
Na naše střední odborné učiliště jsem nastoupil ve školním roce 1983/84 a to rovnou do čtyřletého studijního oboru číšník s maturitou. Naše třída byla rozdělena na tři zhruba stejné skupiny a to žáky učící se pro družstvo Jednota, dále pár šťastlivců pro Restaurace a jídelny n.p. a nakonec i "smetánka" pro Interhotely (kam jsem patřil i já sám). Hned v prváku nás poslali na povinnou praxi na naše jednotlivá pracoviště - tedy do kavárny Nisa, restaurace Radniční sklípek a hotelu Imperial. Tam jsme se postupem času naučili vše podstatné pro naši budoucí branži a ve škole pak do nás ještě nahustili tolik potřebnou teorii :-) Důležité však pro nás byly ve finále jen ale pouze předměty Stolničení, Potraviny a nápoje, Výživa a taky... Němčina! Takovou Občanskou nauku nebo složité logaritmy či rovnice jsem v životě pak už vůbec nevyužil...
Není v mých silách (ani místa) zde rozebírat podrobnosti a zážitky z těchto čtyř let mého mládí, musím zde však minimálně alespoň vyzdvihnout naši skvělou partu kamarádů, nezapomenutelnou letní brigádu v NDR na Rujáně a také skutečnost, že jsme díky povinné praxi měli šanci poznat i mnohé další liberecké provozovny (pavilon A na Výstavišti, horský hotel Ještěd, restauraci dole v obchoďáku, Koloseum atd.), z nichž mnohé dnes již ani neexistují... O naše odborné vzdělání se postarali mj. naše přísná (ale spravedlivá) paní třídní Bärtlová, vynikající profesor pan Brunclík a také tři mistrové: Vachová, Pechová (familiérně zvaná Pešna) a soudružka Váňová.
Během celé doby se v naší třídě vystřídalo celkem 42 spolužáků, z nichž nás na konci odmaturovalo pouhých 28. Dnes se drtivá většina z nás již věnuje úplně jiným řemeslům, bohužel pro náš obor :-) Abych ale nezapomněl, čest světlým výjimkám!
No, po škole pak záhy přišla vojna, revoluce, podnikání - prostě svět dospělých... Pěkných pár let jsme se neviděli, od roku 2005 ale pořádáme pravidelné třídní srazy, kde si na vše s notnou dávkou nostalgie (a alkoholu) vždycky rádi zavzpomínáme. Smutné je, že dnes již není mezi námi naše milovaná třídní a také to, že nám kvůli GDPR zrušili server spoluzaci.cz! Ale nezoufejte - máte přece mne (na rozdíl od jiných tříd), tak vyrobím webovky a jede se dál :-)

Váš Zoran.